Po schodech chodí naprostá většina z nás každý den. Najdeme je prakticky v každé budově, včetně těch přízemních. A není divu, koneckonců se jedná o v současnosti nejlepší způsob, jak bez pomoci mechanizace (například výtahu) překonat během krátké vzdálenosti větší výškový rozdíl.

Pravdou je, že se staly naprosto běžnou součástí našich životů. Je tedy jen pochopitelné, že jim prakticky nevěnujeme pozornost. K tomu pomáhá i fakt, že si během let vytvoříme svalovou paměť, díky níž nemusíme na jejich překonávání prakticky myslet. To ovšem platí jen do chvíle, než narazíme na nějaký nestandardní typ.

Jedním z příkladů jsou točité schody. Na nich se většina z nás cítí poměrně nejistě, a zatímco po těch klasických v případě potřeby klidně vyběhneme, u těch točitých máme problém.

Je to samozřejmě proto, že vyžadují poněkud jiný způsob chůze. Najednou se nemusíme soustředit jen na délku kroku a jeho výšku, ale také na to, na jakém místě schodu se zrovna nacházíme. Není tedy divu, že se na nich necítíme právě nejbezpečněji. Otázkou však je, zda je tento strach oprávněný.

V první řadě je nutné si uvědomit, že podobně jako jiné typy schodiště, i tyto musí splňovat zákonem dané bezpečnostní limity. To samozřejmě znamená i to, že u nich najdeme zábradlí. Také to znamená, že výška jednotlivých schodů odpovídá platným předpisům.

Faktem však je, že se na tomto typů schodiště přeci jen stává více úrazů, než je běžné. Je zde totiž mnohem snazší si špatně vypočítat krok, zvláště když pospícháme a nevěnujeme tomu, kam šlápneme, plnou pozornost.

Proto není pochyb, že je dobré se na nich pohybovat se zvýšenou opatrností. Přesto to neznamená, že bychom z nich měli mít strach. Jistě, dnes je prakticky nahradil klasický typ, stále je však najdeme například v historických budovách či v rozhlednách. Je tedy jasné, že svůj účel stále mají.