Teprve na počátku 20. století se veřejnost seznamovala s prvními „ski“, předchůdci dnešních lyží. Samozřejmě, že šlo o celodřevěné výrobky s jednoduchým kovovým vázáním, tedy nic bezpečnostního, a pochopitelně ani komfortního.
O prvních moderních lyžích je možné hovořit až po druhé světové válce, kdy začala sériová výroba lyží v mnoha zemích světa. Dvacáté století se také vyznačovalo budováním lyžařských areálů, kde se lyžovalo pouze na přírodním sněhu. V té době však bylo přírodního sněhu dostatečné množství a většina horských středisek byla pro zimní rekreanty v provozu od konce listopadu až do dubna.

Technický sníh

V souvislosti s klimatickými změnami, které se projevily jednak teplejším průběhem zimy, ale zároveň i nedostatkem srážek, lidé přemýšleli nad tím, jak efektivně vyrábět sněhové vločky a nebýt tak závislí na rozmarech přírody. První sněhové kanóny a tyče se v některých střediscích objevily ještě ke konci minulého století, a v současné době je zasněžovací technika k dispozici ve více než 200 areálech v republice.
Výroba technického sněhu je však závislá na příhodné souhře několika faktorů. Především musí teplota klesnout dostatečně hluboko pod bod mrazu, zároveň musí být v určitém limitu rychlost větru a nakonec to nejdůležitější – musí být optimální vlhkost vzduchu. Pokud je tedy příliš velké teplo, nebo nevhodná vlhkost, či silný vítr, zasněžování nelze spustit a provozovatel areálu musí trpělivě vyčkávat na příhodné podmínky.

Snowfactory

Technický pokrok se ale nezastavil ani v této oblasti a skiareál Monínec se stal již v loňské lyžařské sezóně průkopníkem nové technologie. Jde o tzv. Snowfactory, kdy je možné produkovat dostatek technického sněhu i při teplotách nad nulou, konkrétně až do + 35 stupňů. Teoreticky tedy sníh vyrobíte i v létě, ale praktický význam to má pouze na podzim, kdy lze takto významně urychlit zahájení lyžařské sezóny.